matrix loni nebyl zničen.
stále ovládá naše životy.
stále ovládá vaše životy.
zničíte ho tentokrát?
Velká výzva - proto, když mě pcmaster pozval, abych se zničením hlavního počítače matrixu pomohl jeho elektrotechnickému týmu, jsem neváhal a rychle souhlasil. Moje šance na sestavení vlastní skupiny a úspěšný útok na registrační formulář byly v té době už nulové, tak proč ne.
Akce začala nečekaně promítáním sestřihu scén z filmů - některé se jim dokonce podařilo vylepšit citlivou změnou dabingu, nebo hudby na pozadí. Zřejmě se ale organizátorům podařilo dostat do filmu nějakou podprahovou informaci, protože už během promítání většina lidí kino opustila a vydala se směrem do Stromovky. Právě tam začínala první část hry, která nás později zavedla přes Letnou, Malou Stranu a Staré Město a k ránu až do lesů na jihu města. Hra, díky které jsme získali zajímavé nové zážitky a poznali nové pocity.
Pocit překvapení, když jsme z hecu nadiktovali pcmasterovu otci do telefonu text šifry a on nám přeříkal nazpět překlad z maďarštiny: "Milí řešitelé, pro moudré lidi jako jste vy jistě překlad nebyl žádný problém...."
Pocit beznaděje, když jsme už půl hodiny hledali ukrytý server Matrixu a nemohli ho najít. Věřte, že jsme pečlivě prohlédli opravdu každý kanál v okolí i všechna sklepní okna budovy.
Pocit uspokojení, když jsme ho potom našli v okně v prvním patře, pod kterým jsme předtím nejméně desetkrát prošli, a když se nám podařilo úspěšně po písmenkách opsat sekvenci tohoto serveru.
Pocit strachu a nejistoty, když se k nám po zapsání sekvence vydaly ze stínů dvě tajemné postavy. Jsou to G-agenti matrixu kteří nás chtějí obrat o šerpy reprezentující ve světě Matrixu životy? Nebude lepší pokusit se o útěk?
Pocit úlevy, když jsme zjistili, že se jedná jen o tajné policisty, kterým (pravda, celkem oprávněně) přišlo naše chování podezřelé a přišli nás zadržet. Sláva, šerpy nám zůstaly.
Pocit stresu, když nám operátorka Matrixu řekla, že máme dvě minuty na to, abychom zvedli telefon v budce na Újezdě a my jsme nevěděli kde a která to je.
Pocit zimy a ospalosti o páté ráno.
Pocit radosti, když jsme si přečetli, že jsme se dostali do druhé části.
Pocit znechucení z toho, že jakási hyena v lidském těle krade po cestě šifry, aby zablokovala postup dalším týmům.
Vítězný pocit po hladkém dokončení trasy ve druhé části a nalezení šifrovacího kroužku.
Zoufalý pocit bolesti nohou otlačených v botách po dvaceti hodinách pochodování.
Pocit zadostiučinění potom, co jsme po ukončení hry polohu klíčníka vyluštili jen se dvěma šifrovacími válečky, přestože organizátoři mluvili o třech jako o minimu.
Hlavní ale byl krásný pocit z skvěle vymyšlené a dobře provedené akce. Sláva organizátorům a jen doufám, že se Matrix přeci jen zničit nepovedlo a tato akce bude mít pokračování.
Žádné komentáře:
Okomentovat